- Reklama -
V sobotu ráno Emma odbočila ze stezky a vydala se do houštiny asi dva kilometry přímo do středu lesa. V okolí nebyla ani duše.
Ticho, které zde vládlo, bylo pro Emmu lepší než jakákoli hudba. Zavřela oči, slyšela jen ptačí zpěv a užívala si tento pocit.
Po krátké procházce se Emma rozhodla vrátit. A v tu chvíli se jí před očima otevřel zvláštní obraz…
- Reklama -
Mezi větvemi stromů byl pohyb. Emma si nejprve myslela, že je to nějaké divoké zvíře, a byla vyděšená. Při procházce nikdy nepotkala lesní zvěř.
Zvědavost ale zvítězila a ona se pomalu, krůček po krůčku, blížila k tajemnému předmětu. Větve trochu roztáhla od sebe, aby lépe viděla.
Odstrčila poslední větev stranou a překvapením byla celá otupělá.
Pes byl přivázaný ke stromu na vodítku…
Zlatý retrívr seděl na vodítku pod stromem a rozhlížel se. Neštěkal, nefňukal a celkově vypadal klidně, jako by bylo všechno tak, jak má být.
Emma se rozhlédla, ale nikoho neviděla. Přistoupila ke psovi blíž a ten si jí také všiml.
Pes vstal, aby se přiblížil k Emmě, ale vodítko mu v tom zabránilo.
– Co tu děláš? zeptala se Emma psa. – Kde je tvůj páníček?
Rozhodla se pohladit psa a v tu chvíli objevila další detail…
- Reklama -